Povedlo se všechno, co jsme ovlivnit mohli i to co bylo mimo naše možnosti ovlivnit moci.
Počasí krásné, novomanželé šťastní a všeobecná nálada výborná, co chtít víc ?
Jen je to rozporuplný pocit, vyprovodit prvorozené dítě do světa,
kde už je víc manželka než dcera,
a uvědomit si, že se nám právě rozrostla rodina.
A je to tak dobře, takhle to na světě přece chodí.
Můj osobní , vlastnoručně vymalovaný dárek pro novomanželku připraven ...
...vlasy načesány, obličejík vylepšen, manžel vyšmikán, auto napakováno štrůdlíky, šaty sice
málem zapomenuty doma, ale přece nabaleny, babička s koláčky vyzvednuta a tradá vstříc dálkám.
Cesta byla pohodová a sluníčko už od rána slibovalo krásný den a já si vesele háčkovala šátek pro
kamarádku Zuzanu, která mi zase na oplátku ušije krásného hajánka. Nebude dětský, bude pro mě,
na památku na jednu milou osůbku a její šikovné ruce .
Jelikož jsme od rána sice spěchali, ale nešíleli, na místo určení jsme dojeli za 5 minut dvanáct a na 12 byl naplánován slavnostní oběd. Takže ubytovat, z kecek přezout do střevíčků, z trika do šatů, jen nepokrčit vlásky a nerozmazat pusinu :D
Společný rodinný oběd začal přípitkem slivovicí, kterou v roce 96 všem vnoučatům vypálil a schoval právě pro tento den můj tatínek, kterého jsme si tímto připomenuli. Spustil vlnu vzpomínek, slz a dojetí, ale i to ke svatbám patří :)
A pak obřad, nádherný venku v altánku, dojemný krásou a láskou novomanželů
a s výhledem na širé moravské vinice...
Jenže - vítr foukal, já nevěděla pořádně kdy oddávající podat prstýnky a Valinka neposeděla, nechtěla z košíčku sypat pod nohy nevěsty květinové lístky a nejraději by si krabičku s prstýnky nechala. A to všechno byly důvody pro to, že já, asi jako jediná matka v historii svateb, ani tuto chvíli neměla šanci oplakat... No alespoň neutrpěla fasáda :)
Trocha focení - novomanželé šli pochopitelně na dračku - jednu máme i tchyňkovskou s maminkou ženicha, a moc se na ně těším, snad mi to bude slušet, když už jsem tomu dala tolik energie, že ? :D
Ostatním to slušelo hrozně moc, o ty se nebojím ... :)
V rychlé sledu po sobě házení kytice - chytila Týna, dcera mojí kamarádky
(Andry chystej svatbu :D) spolužačka a kamarádka dcery, a podvazku .
Pánové se taky popasovali se ctí, tak uvidíme do roka a do dne ;)
Valinka si samozřejmě užívala po svém ;)
A pak tancovat, bumbat, papat a bavit se, to vše až do rána, tedy s dvouhodinkou uspávání Valinky, což jsme vpravdě pojali i jako relaxační a oddychový úsek dne. Pro mě ale opět chvilka na tvoření, poznáte že jsem se neflákala ? :D
A bohatě se vyplatil, mohli jsme bez úhony držet s mládeží krok až do rána. Pily se skvělé koktejly, které jsem si opravdu užívala a pozobávalo hojně jídla na rautu, kterému vévodily steaky, řízečky, bramboráčky , žebírka, sýry, rostbífy, šunčička a kdeco jiného.
Jen fotit se moc nedalo, užívali jsme si skvělé nálady a dobré společnosti
a vo tom to přece je, no ne ? :-)
Ještě poslední noční vypouštění lampionků přání a hajdy do peřin.
I když málem se nepovedlo, dveře pokoje vrzly, Valinka se posadila v postýlce a prý - Už vstáváme? Je ráno? Zaplaťpánbůh si dala hned říct a my mohli jít taky odpočívat, ale nohy z těch všech tanečních kreací tak bolely, že jsem se docela obávala, co ráno. Od brzského vstávání nás zachránily námi duchapřítomně zatažené rolety, jinak bychom moc nespospali , a tak se nám ráno kapku protáhlo a my už mohli chvátat rovnou na snídani. Doma střídmě, ale když je možnost pochutnat si, tak si teda dopřeju :-D
A po chutné a vydatné snídani trocha sportu, ať nejsme leniví. Na to se Valinka těšila už dlouho, tak jsme to jí a ani sobě nemohli odepřít a šli si užít do hotelového welnessu a nutno říct, že prostředí i voda byly přímo luxusní, děti (spíš výrostci) si zablbli a nás Vája proháněla mezi bazénem, vířivkou a horkou párou :D
Příjemně unavení jsme si ještě zajeli na společný oběd do Hnanic, kde se k mému úžasu proháněli Požárníci, příslušníci VB a vůbec podivné existence. Škoda chlapobabky prohánějící se v šátku a sukních na starém arabovi (to je kolo, pro nevědomé ;) , že jsem ho nestihla zachytit. Na ten nádherný retro květovaný šátek a nos skobu jen tak nezapomenu :D Neuvědomila jsem si, že je první květen a tady se vehementně slaví 1.máj. Co jsem se v bílých punčoškách nachodila slavnostních průvodů s třepetalkami a holubicemi míru, kolem všudypřítomné vlaječky československo-sovětského přátelství ...
Až při obědě jsem odhalila jako svatebního hosta Diega, Španěla žijícího v Brně, a tak si syn , světa a řečíznalý, s ním mohl pokecat a já, ač jsem docela měla tucha o čem konverzují, bych to jakto tak bývá přesně přeložit nedokázala a už vůbec bych nic moc anglicky nepípla. A jako vrchol všeho jsem se s ním rozloučila německy, no mám v tom prostě binec - ještě že to nebylo rusky, komunistická pomsta by byla dokonána :D
Mě teda hrozně připomínal Beatles , čemuž se docela divil , ale teda vážně, řekněte sami ... ;)
A pak loučení s mladým párem, my uháníce k domovu, děti si vzadu pospaly
a já se dala opět do háčkování.
Cestou jsme se stavili v Ikee , už dlouho mám políčeno na křesílko pro Valinku, ale ta se nám po 5 minutách pročurala až do bot, už to na ni bylo asi hodně. Ručník i oblečení v autě, tak se vše v klidu vyřešilo a my mohli utrácet.
Ještě vysypat syna zpět na cestu do Berlína, měl domluvenou spolujízdu (to je vůbec moc zajímavý způsob cestování, ráda poslouchám synovo vyprávění o tom, jaké zajímavé týpky potkal ) a pak rovnou čarou domů :)
A tak pro radost, můj úlovek ze slevového koutku (jeho prošňupání si nikdy nenechám ujít)
a bolestné pro Valinku, dřevěný nakladač.
Jinou hračku nechtěla, přesně takový totiž má Vilémek s Evičkou ....
Léčila jsem se ještě dva dny, přecejen to byl docela natřískaný víkend , ale hlavně krásný ...
Žádné komentáře:
Okomentovat