hlavní strana

středa 3. února 2021

Nové začátky ...

 ... jsou tu.

        Dlouho předlouho pracuju na přechodu tohoto blogu na klasický web, kde bude zachována blogová část, která nebude tak těžko ovladatelná co do rozmístění fotek v galerii, a formátování vůbec, a bude pod jednou střechou s mými pracovními stránkami a výhledově i e-shopem. Ale to je hudba budoucnosti, pokud to vůbec někdy nastane. Nebudete muset přecházet, překlikávat, hledat mě na různých místech, a já lépe uhlídám, co se kde děje a kam směřovat svou energii, se kterou mě volnonožectví nutí daleko víc hospodařit. 

              

                  

              


       Někteří vědí, že se už 2. rok věnuji budování svého maličkého zakázkového krejčovství, značce, které jsem vybrala přízvisko Bella Blažek. Jak jsem k němu přišla, o tom zase příště ... ;)

               

        Ovšem, aby vše jelo podle mých představ a skloubit práci, rodinu, koníčky a miliardu dalších radostí je pro mě tak náročné, že se mi o tom vážně ani nesnilo. Jsem vlastně v práci 24h denně. A když už ne fyzicky, tak aspoň v myšlenkách. Dumám a vymýšlím jak to či ono vyřešit, vyladit, posunout anebo udělat lépěji, rychleji, kvalitněji. Ale nestěžuju si, vidím v tom všem smysl, baví mě to a cítím, že přesně tady mám být. Njn, asi zraju (rozuměj stárnu :D). To je sice krásné - to zrání - ale ruku v ruce s ním jde čím dál tím větší nutkání mít ve věcech pořádek, a to už není taková legranda. Chtěla bych býti roztržitým bohémem, ale to mám asi smůlu :D. 

        Tak aspoň ty víkendy si nechávám pro sebe, pro své blízké a přátele. Kvůli nemožnosti se věnovat všem tolik, kolik bych si přála a kolik by si zasloužili, sice řady přátel prořídly, ale vidím to tak, že cesty se spojují a zase rozpojují, tak to asi tak má být. Ale i tak mi někdy srdce krvácí. Na druhou stranu mě nepřestane udivovat, s kolika z nich/vás, i když se drahnou dobu nevidíme, okamžitě naskočí zase jiskra, ze které ani delší odloučení nic neubere, a za to jsem obzvlášť vděčná.

Konec citovek. Tento článek má být o tom, co se mnou je, ať víte, a mě ať vědomí, že víte, zase popožene dál. Jj, vojna musí byť ;)

        Je začátek roku 2021, náš druhý rok s globální epidemií (zkouším se nenápadně vyhnout tomu slovu na C ), a to, víc než všechno ostatní, poznamenalo měrou nejvyšší životy nás všech. Odloučení, izolace, odchody našich blízkých a milých duší, rozpory v chápání celé téhle divoké a náročné situace, nutnost vše zvládat a nezbláznit se z toho, někdy holý boj o finanční stabilitu, vědomí relativně nejisté budoucnosti ... Distanční vzdělávání - to je obzvlášť divoké téma... Každý máme to své, co nás nejvíc tíží.  Děkuji Bohu, že naše nejmenší (2. třída ZŠ ) má tu výsadu školu navštěvovat (kdo by to byl kdysi řek...)  Myslím, že nám, obyčejným lidem, pořád ještě nedochází, kolika věcí a jak hluboko nás vše ještě zasáhne a poznamená. A to je dobře, i tak je toho, co musíme řešit, a s čím denně zápasit aniž bychom si to uvědomovali, dost a dost. Kdyby mi o tomhle před 3 lety někdo vyprávěl, asi bych nechápala, nevěřila. 

První školní ve 2. třídě :*

        A proto, teď víc než dřív, obdivuju ty, kteří se nelekli, nenechali si vzít energii a elán, jdou za tím, co mají rádi a čemu věří. 

        Já to před rokem, konkrétně v pátek 29.ledna 2020 ráno, vyřešila tak, že jsem nazula kecky, silné punčochy, softshellovou sukni - samozřejmě vlastní produkce :), větrovku po mamce, silně neslušivou softovou čepuli a vyrazila směr zámecký park v Žádlovicích. Autem samozřejmě, od domu je to cca 1,5 km, než dojdu tak zmrznu. A tak jsem poprvé vyběhla, nejspíš vedená pudem sebezáchovným, neboť jsem v ty dny "sotva lezla" ; známe, žejo;  a bála se, že takto a hůř už to bude nadosmrti. Celé dny u šicího stroje, u NB, anebo v kuchyni ...  Zima, jen já a příroda, světe div se, ono to šlo. Sice zvláštně pro neběžce a pomalu, ale kupodivu moc příjemný zážitek to byl, jen si tam tak poletovat, od koníků k čápovi, od studánky k rybníku. 

        Ani zpocená jsem nebyla, ani unavená, spíš jen mile překvapená, že to je TO VONO, co mi DÁVÁ. Nic víc, nic míň.

foto z prvního běhu, 
fakt slušelo :D

A tady z jarního běhu 
s Vali :)
                     
        A tak bylo sem tam opáčko, poté co jsem odvedla dceru do (tehdy) první třídy. Prostě utýct všemu a od všeho, to je to, co životně potřebuju. Psychicky i fyzicky, beztrestně a dokonce s odměnou v podobně spolehlivě se dostavujících endorfinků.  

                                     

Žádlovický zámecký park , rybník Fučík, moje srdcovka 

                                 

A takto před prohnáním fotky přes apku 

                       

        Nebojte, happy end se nekoná, ono tak jednoduchý to (bohužel) v životě není :D Po roce běhám dál, stále sama což mi vyhovuje na max, ale na tak pravidelně, jak bych si představovala. Někdy 2x týdně, někdy vůbec, někdy obden. Podle nálady, chutě, potřeby a "společenské situace" :D.  To obden bylo skvělý. Tělo se rapidně zlepšovalo, vrátil se mi pas, byla jsem nabitá a hodně v pohodě. Jenže toho času... 

A taky ne vždy mi to slušánkuje, tak ne abyste si mysleli že když běžec dobře vypadá, tak je to klasika ! To vůbec ne. Za prvé je to dřina, pravidelně běhat a nežrat, a za druhé je to výsledek výběru z fotek, aby člověk vypadal jako člověk a za třetí bývá foto často ze začátku, dokud je běžec nepropocen, anebo naopak po doběhu, když je nabit zmíněnými drahocennými endorfiny - budu se opakovat, Pánbůh za ně zaplať :)) - a září jako měsíček na hnoji.

        Někteří běžci dají 5 km do půlhoďky, tak za 3/4 hodiny mají komplet vystaráno. A já ? Za A) nejsem zatím echt běžec. Za B) Oblečení většinou nepřipravené (tomu co čeká na hromádce se říká běžecká kupička), tak to tahám ze šuplíku, rozcvičování na chodbě anebo na zahradě (dle počasí) , pak běh, který jest povětšinou v mém podání kochací a užívající si má okolo 5 - 7 km a mě trvá cca 50min - 1,5 h (njn, hojně fotím a to sežere času ! ), doma protažení po běhu a horká důkladná sprcha a jsme někde na 2 hodinách ... :D Tady je vidět, že nějaká větší frekvence je u mě bohužel mmt nemyslitelná, neboť běhám ideálně ráno/dopoledne, a to potřebuji především pracovat. Večer doháním resty a tmu v terénu moc nemusím, jsem kapku bojar :D. Jo na dovolené u moře, to byla jiná. Rodina se povalovala po snídani na terásce a já si vyběhla do sluníčka okolo majáku na pláž a zpět, anebo objevovat vzdálená zákoutí, nakonec sprcha rovnou skokem do moře, krom tenisek tedy, ty já šetřila. A čas nechyběl ... :) A když jsem byla trudomyslná, i sám muž mě poháněl k běhu, ať se deaktivuju :D. Zlaté jsou to časy, jednou za rok na pár dní odjet, neslyšet rodnou řeč a nic nikde neřešit ... Nebo byly? To ne, to dáme! 

odznáček za první "pětku" 
Krásná trasa okolo Třebůvky - Vlčice -> lom

        Je libo trocha technického pozadí ? Tady je: Hned v začátku jsem si pořídila ve Spotissimu v Mohelnici pořádné trailové běhačky (terénní běžecké boty) a nedlouho potom i silničky (silniční běhačky). Minimálně tohle je základ, aby vás na asfaltě nebolely klouby a plosky nohou a naopak na pěšině v lese jste si nenabili pusinu. A i když jsem se před obsluhou styděla, že se se svou konstitucí a neběžeckou postavou hrnu do něčeho pro mě tak sofistikovaného, jakým se běh někdy dělá, měla jsem štěstí na tak ohromně trpělivou a vstřícnou běhnu (to není nadávka, to je běžecký slang :)), že už nechodím o radu k jiným. A máme i společnou kadeřnici; bůh ji v této době opatruj; tak jsme vlastně takové kolegyně :D. Další byly neocenitelné zateplené leginy a triko v Decathlonu, na doporučení dokoupila super držící sportovní podprsenku (rovněž Decathlon, ale chce to zkoušet zkoušet zkoušet), běžecký batůžek s hydrovakem (totéž co předchozí - Decathlon a zkoušet zkoušet zkoušet), což je nádržka na vodu s hadičkou na průběžné sosání, nešplouchá vám nikde nic a neruší váš sluchový požitek z music ;). Průběžně si kupuju sem tam nějaké ty superslušivé leginy, moje topka jsou jarní 3/4 s tulipány Nordblanc. Tedy co do designu jsou nejbožejší, nejčučavější. Ovšem kvalita ušití je fakt děsivá, švy povolují neboť jsou šité moc řídkým (velkým) stehem. Ale kvůli barvičkám mi moc slušánkujou :D a taky není vidět žádná vada kůže, kterou trpí většina z nás žen, a to nemusí být supersilné. Prostě na jednobarevky leginy bacha, jsou to práskačky :D Tak jen už trika s krátkým, tam mám mezery, ale pořídila jsem kus funkčního materiálu, tak se pokusím něco vykouzlit.

vyparáděná , kolmo U Templu 

                                 

        Na začátku léta jsem si dopřála sportovní hodinky Garmin s mega super a potřebnými funkcemi. Nenabádám, nejsem fanatik, ale ráda mám pod kontrolou minimálně tep, trasu a rozhodně kilometráž. Šla jsem do jednoho ze základnějších modelů Viva active 3 sehnatelné za cca 4 tis, a jestli se vám to zdá moc, tak jako mě tehdy, tak vězte, že propracovanější modely se můžou vyšplhat s klidem na 15, 20 tisíc a i víc. Mapy zobrazené přímo v hodinkách, barometr, časy v XY pásmech najednou, titanové pouzdro a nevímcoještě navíc... Jsou krásné, jsou báječné, ale z větve na zem, tyhle mi na to moje pobíhání stačí bohatě. V létě na dovolené jsem si už odbíhala od rodiny vybavená touto technikou (boží je zobrazení mapy běhu v apce v mobilu, a zbytek roku jsem se kochala fotkama záznamu mého běhu na chorvatském pobřeží, krása ještě na dlouhou dobu :*  A proto jsem do nich šla před dovčou, přece :D

mapa běhu v apce na mobilu 

šmarjá to bylo krásně !

       A tak běhám pro radost, pro vyčištění hlavy, pro lepší hybnost kterou musím svému hypermobilitou trpícímu tělíčku dopřávat, a taky pro tu častou duševní a duchovní katarzi, kterou nezřídka zažívám. 

        Ale hlavně, ty lidi ... ! ♥  Přinatrefila jsem skvostnou běžeckou podpůrnou partu, která je pro většinu z nás druhou rodinou. Podržíme se navzájem když to nejde, pochválíme když válíme, těšíme se na společné běhy, na závody. Nebojte, nejsem takový rafan, závody jsou klidně i na 5, 10, 21, 42 km, ale rodinné běhy klidně 2km a to dá fakt úplně každý, klidně i rychlou chůzí.    Jsou ovšem i těžké chvíle :( Kamarádce běžkyni zemřel na podzim syn, Štěpánek. Byl to mladý kluk, měl rád hluboké výstřihy a tvrdý rock, smuteční oběv byl tedy dán. Běželi jsme po celé Čr pro něj, každý sám a přesto spolu, a byl to tak silný a nesdělitelný zážitek, že teď už vždy každé úmrtí v blízkosti (i my zažili na konci roku odchod svého blízkého z rodiny ... ) jdu vyběhat jako poctu tomu člověku.  Naposledy to bylo na počest ne úplně známému, ale opravdu super zpěvákovi Davidu Stypkovi... Bylo mu 41 let, mohl toho ještě hodně dokázat. Na běh mi daroval svou opatrovanou bílou MP3 můj zeť Tomáš, a právě Davidovy písničky spolu s pár od Zuzky Navarové se mnou byly už od začátku, pokaždé. Nezřídka v slzách a často s emocemi, co se mnou při běhu občas pěkně mávají. Takové mé soukromé očistné koupele.  A co jsem tak vypozorovala, nejsem jediná, takže asi dobrý, ne ? :))


                         

        Běh není mou jedinou srdcovkou teď, stále tam patří hory, čtení, malování, pletení a především šití. A tak jdu chystat střihy a v mezičase snad pohnu s fotogalerií na novém webu, moc ráda bych ho už měla funkční a kompletně se přesunula tam. Když teda fakt hodně hodně zamakám. Jen tohleto moje vyprávění dát smysluplně dokupy mi trvalo 5 hodin, jako fakt :D Ale moc mě to baví psát a vím, že i vás baví to číst. Mojeucta :)


                           Těším se na vás zase tady, 

                                  Vaše Bella ♥


Jsem ráda, že jste se stavili. Na chvilku jen tak utéct, zapomenout  na svoje boje a trable a třeba se i přesvědčit, že jsme vlastně všichni stejní, jen to na první pohled není vidět ... 




čtvrtek 24. ledna 2019

Zpět v sedle ... ;)


... si tedy vůbec nepřipadám, spíš je to nahoru dolů, dopředu dozadu a odtud tam.

Trochu zamotané ? Není divu, zamotaná jsem teď celá :))

Konstrukce střihu - řádná makačka :)
Jedu samozřejmě především v šití, stále ve vlnění a klubíčkách všeho druhu, látkách kdejakého složení a určení, prostě vše při starém ...
Anebo vlastně ne - pilně studuju, a jak to tak bývá, pro jedno bohužel zanedbávám druhé, a jelikož se snažím aby to nebyla rodina, tak to padlo na úklid, přesněji řečeno na okna. Nebylo už pořádně vidět, jestli venku mrholí, je mlha či co vlastně, a už se o nich manželovi i zdálo - NO VÁŽNĚ JAKO :))
Pak mě jemně poprosil, jestli bych s nima něco neudělala :)

Máte to stejně ? Si myslím :D

Brno v dešti - pro mě, milující déšť, krásná podívaná 

Když už jsem nakousla tu školu, jezdím 4x týdně do Brna učit se střihy a klasickou krejčovinu, což je, mimo věčného popojíždění, čekání a přecházení i cca 5h denně prostoru na VLASTNÍ MYŠLENÍ !

Můžu jen tak koukat z okna, číst si, plést, v Yelow busu sjíždět filmy (jj, rychle jsem se rozmazlila :D ) , až jsem to dotáhla k dokonalosti a v téhle chvíli, což je cesta Brno - Olomouc, zároveň koukám na film, chatuju na Messengeru, řeším maily a vůbec zprávy ze všech stran, na FB hledám nové holky od vlny co jsem se s nimi teď v sobotu seznámila v Praze (jo to chce samostatný článeček ) a pustila se do sepsání toho všeho chaosu co mě poslední dobou provází.

A nutno říct, že mě to takhle prostě baví :)
Od každého kousek, pořád v procesu a stále ve střehu :D

EDIT :
Tohle bylo na začátku prosince ...
Tehdejší Brno mám doježděno, ale hned na začátku února mě čeká další, tentokrát výživná  dvouměsíční etapa a tak se na jednu stranu vytěšávám - učit se něco nového v oboru, který vás zajímá je přece vždycky super - a na druhou stranu děsím toho docela dlouhotrvajícího kolotoče auto-vlak-bus-škola-bus-vlak-auto-rodina.
Na konci toho všeho bude jaro, tentokrát za odměnu :))
a taky poslední zkoušky ;)
Snad to rodina (i já) ve zdraví zvládne/me ...

Někdy je potřeba u vlaku najít svoje vlastní vozidlo :))

Pozoruju  teď na začátku roku mírné zpomalení, lépe řečeno nejde mi pořád jaksi nahodit tempo,
ale jak slyším, je nás mnogo takových, asi nějaký erupce či co :)
Tak šup šup ven, hezky na vzduch - a nemyslím jen cestou z práce do práce ;)
Endorfínky čekají !

                                               Hlavu vzhůru a slunci vstříc ♥






středa 18. dubna 2018

Na Boršov za ovečkama ...


... a Míšou, selkou ♥
(Jarda, sedlák, dorazil v závěru ;) a náš táta odpočíval po a zároveň před noční )




Krásný den na krásném místě ...







V sobotu zase na viděnou holky !  ;) 


A jedna Kofolka (to musí byť) v klasické nádražce, 

aneb průzkum terénu před plánovanou turistickou vycházkou za jarními jehňátky  :)




A co ta mikina ? 
Nový zkušební prototyp, který Valinka od rána do večera nesundala -
JO ! 


pondělí 9. dubna 2018

Je libo cestovat s jehlicemi ?


A tak vzniklo mini pouzdro na přání :)




Je vyztužené plastovou destičkou, tedy pevné i když trošku pružné, proto nemám strach že by se cenné jehlice někde v batůžku na tůře (třeba) polámaly.
Divíte se ? Tam všude se dá plést ?

Já ani ne, jsem podobně postižená :))

Loni v Krkonoších jsem taky pletla kde se dalo, večer už tedy nohama, jak jinak, že :))

Ale i tak, ponožky jsem tenkrát upletla skoro celé ;)



Takže hodně zdaru 
nejen při pletařských putováních ♥ 

Vaše Bella 


A já jdu pouzdýrko zabalit, aby zítra měla v Paze jedna šikovná pletařinka radost ;) 







úterý 3. dubna 2018

Naše Velikonoce ... a jak u Vás ?



Začalo to školkovou výzdobou - úžasný věcicčky nám Valinka nosila domů - 
a tak máme zase plný stůl krásy :)


Pokračovaly jsme mazancem z domácích šťastných vajec od milé paní vedle z vesnice  a mléka přímo od kraviček z Doubravského Dvora u Červenky.  
Nebojte, na pořádný výlet i s reportáží si zajedeme v létě hezky na kole :)

Recept na mazanec a podrobné on-line vedení je od naší Vajíčkové paní, maminky Toníčka od nás ze žabičkové třídy ve školce.
Mazanec se povedl hned napoprvé - jak je vidět do večera vcelku nedožil :))
A já se těším na další level spolupráce s paní, výuku pečení kváskového chleba ...









Přiznám se, že jsem těsto chtěla lupnout do pekárny vymíchat, 
ale je to prý těsto mazlivé a to vyžaduje jemnou ženskou ručku - 
no pravda, užila jsem si já i mazanec :))

Rozinky ani mandle nepřidány, dítě mi to dloubá, tak příště  ;) 



Moje snaha o alespoň malé krůčky směrem k Zero Waste stylu, info např. ZDE , 
mě dovedla k nápadu na trošku jinou nečokoládovou výslužku než dřív 
a tak jsme pekli zajíčkové muffiny.

Sestra moje drahá nám pomohla moc a moc a tak byli zajíčkové blesková akce :) 


Vajíčka jsou zdobena docela nezerowaste, košilky jsme měli doma už dýl ...
Příští rok nastoupí řepa, cibule, kurkuma, špenát a kdeco jiného ;)


Kapku strašidelná víla :))



A šmekustr může začít :)




Snad taky neuschnete ♥
My máme zase na rok vystaráno :)


A aby jaro už zůstalo, 
finišuju povlak na echt jarní veselý polštářek do kuchyně, 
na takové to malé povalování.







pondělí 12. února 2018

Olomoucké líbezníkování ...


Byla první únorová sobota, studená až hrůza, 
a já se vydala do Olomouce na odpolední kavárenské soirée 
do elegantní kavárny Mahler na Horním náměstí (to je to, co je dole ) :))

Už dlouho jsme nebyla jen tak sama, za dámu a ve "velkém" světě - 
 pro mě prostě výlet za hranice všedních dní.
A tak jsem si užívala klidu, ticha a krás Olomouce ... Já ji prostě miluju :)


Fotečky jsou cestou od vlakového nádraží do kavárny Mahler na náměstí - 
vítejte na procházce,
ráda Vás i sebe provedu :

Procházela jsem Masarykovou třídou (já  ostuda ani nevěděla že se tak jmenuje) a tam,
 vzhledem relativně nové normalizační architektuře, nic moc k vidění nebylo, 
až na pár výloh milých  obchůdků někde u Vrchního soudu -
 zde to teprve začalo  :)



 Mezi nádhernými honosnými městskými domy na začátku ulice 1.máje 
mě zaujala mě v mlze se ztrácející silueta
 věže katedrály sv.Václava ...


... a pak pohled na poměrně zarostlé koryto Mlýnského potoka, 
který jsme asi před 7 lety sjížděli s partou spřátelených vodáků 
- ale to bylo samozřejmě léto
 a z lodě to vypadlo úplně jinak :)


Od Caffe Pallace byl pohled na katedrálu zase jiný - 
a já musím přiznat, že jsem v ní a vlastně ani přímo u ní ještě nikdy nebyla.
Tak jindy :)


Vlevo v ulici opodál se mi vždy líbila kaple - portál Turistika o něm píše :

Nebýt mříže , tak do kaple vstupujeme vchodem v průčelí - přímo z hlavní třídy.
 Má naprosto  neobvyklou podobu a jedná se o otevřenou kapli s několika vnitřními vchody.
 V průčelí kaple vidíme dvě okna a vstupní branku, proti níž se nachází malý oltářík. 
Vlevo od něj stojí litinový kůň, vpravo visí kříž s Kristem. 
Příště tedy už budeme vědět :)


Kousek dál krásný průhled Akademickou ulicí na Biskupské náměstí - 
doporučuju pořádně projít všechny uličky tam :)


Téměř vždy jsem fascinovaná  Armádnímu domem po pravé straně ulice,
 který je pro mě též léta záhadou. Využiju tedy přiležitosti a teď doma v teple zjišťuji, 
že je to objekt bývalého augustiniánského kláštera, bývalá kadetní kasárna,
 mmt Posádkový dům armády - divadelní sály + restaurace + kanceláře . 
Mimo jiné je to rodný dům Rudolfa Eitelbergera, olomouckého rodáka a průkop rakouských 
dějin umění, památkové péče, muzejnictví a teorie architektury.

Zajímavé, co ? 
Vždycky mě překvapuje, že v tomto domě funguje i restaurace, která evokuje časy 
Dobrého vojáka Švejka. No někdy si dodám odvahu a zajdu třeba na čaj :)
Fotka vypůjčená, dům je tak ponurý že mě bohužel nenapadlo ho fotit. 


Naproti ulice mě téměř odpuzuje zvláštně vybydleně působící vchod do Špagetárny - 
nutno dodat že až při psaní tohoto článku při hledání na netu na mě vykouknul sympatický podnik , který tak vůbec zvenku nepůsobí - žeby záměr ? 
Hmmm, další podnět ke zkoumání olomouckých 
zákoutí :)


zdroj této fotky : Černá jak noc

A teď už to jelo ráz na ráz ...

Náměstí Republiky a na ní nenápadná Kašna Tritónů, která byla postavena po požáru v roce 1707.
V její nádrži je sousoší, které má dvě patra, která jsou nazájem oddělena prolamovanou mušlí, kterou nesou spolu se dvěma delfíny dva Tritoni (vodní muži, byli to drobní bůžkové vod). V mušli je umístěna postava chlapce, který stojí na skále obrostlé vodními rostlinami a drží si na řetězech dva vodní psy.
 Více : Olomoucké kašny


Průhled na další moje oblíbené olomoucké místo : Muzeum umění.
 Ještě jste nebyli v obrazárně ?
Ani nahoře ve věži ?
 Určitě napravte , stojí to rozhodně za to :)


Fotka průčelí kostela Panny Marie Sněžné nemůže chybět, 
je prostě dokonalý ...

A naproti nám  streetart - graffiti britského krále Edduarda II. se selfie tyčí, 
jenž se fotí mobilem - dílo to portugalského umělce Mr. Dhea ,
 vzniklé v roce 2015  v rámci olomouckého StreetArt festivalu.
Povedené, co říkáte ?


A už mě polyká fascinujícící lomený průchod,
 místo kde kdysi stávala Nová brána rozdělující olomoucké Předhradí. 
Lomená galerie je prostor, kde se vetšinou skrze nástěnné malby realizují streetoví umělci,
 a svou tvorbou se snaží zaujmout na zapůsobit na procházející návštěvníky. 
Tolik citace.
Obrázky jsou tam úžasné, jen mi už byla zima a tak jsem si mnoho neužila.
 Vzpomínám na časy, kdy se tady z volně umístěného klavíru linula krásná živá hudba - 
třeba to zase přijde :)









Jedna básnička nakonec :)


Další ze staveb, které mě zaujaly je nový hotel Miss Sophie's ,
 moc povedený a docela vysoko ceněný.
No koukněte sami Miss Sophie's
A co se jim obzvlášť povedlo, 
je styl a taky litinové sloupky na rozhraní chodníku - skvělý detail.



Tady se už Denisova ulice lomí do Ztracené - 
tam na konci je už Maher, cíl mého putování. 
Tento sloup mě fascinuje od nepaměti, podrobnosti o něm jsem bohužel nenašla.
 Tak aspoň fotka, jen výsledný dojem hyzdí dopravní značka -
 no líp to už nešlo ...


Sympatický portál architektonického studia Mimo mi udělal velikou radost - 
Bože proč já nebyla architektem !!!  ♥ 


Naproti zeď dvorku s průhledy, tak jsem pru-hlížela :))


Další perla hnedle vedle, jeden z mála hodně zchátralých domů v okolí, 
snad se důstojné budoucnosti dočká také.


Něco pro milovnice vůně strých dobrých časů - Budoár.
Nebýt sobota odpoledne, tak tam určitě zajdu, 
bohužel zavřeno. 
Tak příště :)


Pohled na druhou stranu ulice mě docela pobavil a já zase kolemjdoucí, 
jak jsem zvědavě obcházela a fotila :)
Pevně věřím že v teplejší počasí je koutek využíván  starým pánem v bačkorách a s jezevčíkem, 
nebo bystrou babičkou s drdůlkem a pletacími jehlicemi. 
K té by se mi zase hodila kočka kočkatá , 
nejlíp klasicky čarodějnicky černočerná ;) 


Vývěsní štít rybářské prodejničky U zlaté štiky mi též udělal radost.
Nutno dodat že dle starších fotek tam dlouho nevisí, 
díky za krásný detail pane majiteli :)


Co dodat ... Z dalšího obchůdku jsem už byla rovnou u vytržení - no není to nádhera ??? 
Věcičky, prostůrek, atmosféra ... 
Olomouc má prostě grády a já jsem tady ve svém živlu ♥


Doputovala jsem do starosvětské kavárny Mahler s báječným výhledem na náměstí ,
oko promine zelený kabátek rekonstrukce radnice.


Já se dál kochala a čekala na nečekané a pro mě vzácné setkání
 s jednou živelnou, ale velmi inspirativmí dámou  :)



A padla tma, čas letěl jako šílený 
a já v nekonečném toku vzájemného si povídání překvapivě zjistila, 
že jsme obě úplně stejné :))

Každá odjinud,  prošly jsme si jinou životní cestou,  ale ... jsou to holt věci mezi nebem a zemí.

Díky za setkání , drahá L :)





A borec na konec ? 
Já, bo jsem famfaronsky odjela vlakem se slabým šátkem do světa, 
ve světě byla zima,
já si pod vlivem událostí a s hlavou ještě v oblacích nechala ujet asi 5 vlaků
a odnesla to řádným zánětem dutin, chrchláním ještě týden a kus nato
 a díky viroze jsem měla téměř týdenní pracovní stopku.

Ale i tak, stálo to za to :)



Teď už víte co je líbezníkování ? 
Užívání si krás okolo, báječná to činnost, moje lázeň na duši ♥