hlavní strana

pondělí 12. února 2018

Olomoucké líbezníkování ...


Byla první únorová sobota, studená až hrůza, 
a já se vydala do Olomouce na odpolední kavárenské soirée 
do elegantní kavárny Mahler na Horním náměstí (to je to, co je dole ) :))

Už dlouho jsme nebyla jen tak sama, za dámu a ve "velkém" světě - 
 pro mě prostě výlet za hranice všedních dní.
A tak jsem si užívala klidu, ticha a krás Olomouce ... Já ji prostě miluju :)


Fotečky jsou cestou od vlakového nádraží do kavárny Mahler na náměstí - 
vítejte na procházce,
ráda Vás i sebe provedu :

Procházela jsem Masarykovou třídou (já  ostuda ani nevěděla že se tak jmenuje) a tam,
 vzhledem relativně nové normalizační architektuře, nic moc k vidění nebylo, 
až na pár výloh milých  obchůdků někde u Vrchního soudu -
 zde to teprve začalo  :)



 Mezi nádhernými honosnými městskými domy na začátku ulice 1.máje 
mě zaujala mě v mlze se ztrácející silueta
 věže katedrály sv.Václava ...


... a pak pohled na poměrně zarostlé koryto Mlýnského potoka, 
který jsme asi před 7 lety sjížděli s partou spřátelených vodáků 
- ale to bylo samozřejmě léto
 a z lodě to vypadlo úplně jinak :)


Od Caffe Pallace byl pohled na katedrálu zase jiný - 
a já musím přiznat, že jsem v ní a vlastně ani přímo u ní ještě nikdy nebyla.
Tak jindy :)


Vlevo v ulici opodál se mi vždy líbila kaple - portál Turistika o něm píše :

Nebýt mříže , tak do kaple vstupujeme vchodem v průčelí - přímo z hlavní třídy.
 Má naprosto  neobvyklou podobu a jedná se o otevřenou kapli s několika vnitřními vchody.
 V průčelí kaple vidíme dvě okna a vstupní branku, proti níž se nachází malý oltářík. 
Vlevo od něj stojí litinový kůň, vpravo visí kříž s Kristem. 
Příště tedy už budeme vědět :)


Kousek dál krásný průhled Akademickou ulicí na Biskupské náměstí - 
doporučuju pořádně projít všechny uličky tam :)


Téměř vždy jsem fascinovaná  Armádnímu domem po pravé straně ulice,
 který je pro mě též léta záhadou. Využiju tedy přiležitosti a teď doma v teple zjišťuji, 
že je to objekt bývalého augustiniánského kláštera, bývalá kadetní kasárna,
 mmt Posádkový dům armády - divadelní sály + restaurace + kanceláře . 
Mimo jiné je to rodný dům Rudolfa Eitelbergera, olomouckého rodáka a průkop rakouských 
dějin umění, památkové péče, muzejnictví a teorie architektury.

Zajímavé, co ? 
Vždycky mě překvapuje, že v tomto domě funguje i restaurace, která evokuje časy 
Dobrého vojáka Švejka. No někdy si dodám odvahu a zajdu třeba na čaj :)
Fotka vypůjčená, dům je tak ponurý že mě bohužel nenapadlo ho fotit. 


Naproti ulice mě téměř odpuzuje zvláštně vybydleně působící vchod do Špagetárny - 
nutno dodat že až při psaní tohoto článku při hledání na netu na mě vykouknul sympatický podnik , který tak vůbec zvenku nepůsobí - žeby záměr ? 
Hmmm, další podnět ke zkoumání olomouckých 
zákoutí :)


zdroj této fotky : Černá jak noc

A teď už to jelo ráz na ráz ...

Náměstí Republiky a na ní nenápadná Kašna Tritónů, která byla postavena po požáru v roce 1707.
V její nádrži je sousoší, které má dvě patra, která jsou nazájem oddělena prolamovanou mušlí, kterou nesou spolu se dvěma delfíny dva Tritoni (vodní muži, byli to drobní bůžkové vod). V mušli je umístěna postava chlapce, který stojí na skále obrostlé vodními rostlinami a drží si na řetězech dva vodní psy.
 Více : Olomoucké kašny


Průhled na další moje oblíbené olomoucké místo : Muzeum umění.
 Ještě jste nebyli v obrazárně ?
Ani nahoře ve věži ?
 Určitě napravte , stojí to rozhodně za to :)


Fotka průčelí kostela Panny Marie Sněžné nemůže chybět, 
je prostě dokonalý ...

A naproti nám  streetart - graffiti britského krále Edduarda II. se selfie tyčí, 
jenž se fotí mobilem - dílo to portugalského umělce Mr. Dhea ,
 vzniklé v roce 2015  v rámci olomouckého StreetArt festivalu.
Povedené, co říkáte ?


A už mě polyká fascinujícící lomený průchod,
 místo kde kdysi stávala Nová brána rozdělující olomoucké Předhradí. 
Lomená galerie je prostor, kde se vetšinou skrze nástěnné malby realizují streetoví umělci,
 a svou tvorbou se snaží zaujmout na zapůsobit na procházející návštěvníky. 
Tolik citace.
Obrázky jsou tam úžasné, jen mi už byla zima a tak jsem si mnoho neužila.
 Vzpomínám na časy, kdy se tady z volně umístěného klavíru linula krásná živá hudba - 
třeba to zase přijde :)









Jedna básnička nakonec :)


Další ze staveb, které mě zaujaly je nový hotel Miss Sophie's ,
 moc povedený a docela vysoko ceněný.
No koukněte sami Miss Sophie's
A co se jim obzvlášť povedlo, 
je styl a taky litinové sloupky na rozhraní chodníku - skvělý detail.



Tady se už Denisova ulice lomí do Ztracené - 
tam na konci je už Maher, cíl mého putování. 
Tento sloup mě fascinuje od nepaměti, podrobnosti o něm jsem bohužel nenašla.
 Tak aspoň fotka, jen výsledný dojem hyzdí dopravní značka -
 no líp to už nešlo ...


Sympatický portál architektonického studia Mimo mi udělal velikou radost - 
Bože proč já nebyla architektem !!!  ♥ 


Naproti zeď dvorku s průhledy, tak jsem pru-hlížela :))


Další perla hnedle vedle, jeden z mála hodně zchátralých domů v okolí, 
snad se důstojné budoucnosti dočká také.


Něco pro milovnice vůně strých dobrých časů - Budoár.
Nebýt sobota odpoledne, tak tam určitě zajdu, 
bohužel zavřeno. 
Tak příště :)


Pohled na druhou stranu ulice mě docela pobavil a já zase kolemjdoucí, 
jak jsem zvědavě obcházela a fotila :)
Pevně věřím že v teplejší počasí je koutek využíván  starým pánem v bačkorách a s jezevčíkem, 
nebo bystrou babičkou s drdůlkem a pletacími jehlicemi. 
K té by se mi zase hodila kočka kočkatá , 
nejlíp klasicky čarodějnicky černočerná ;) 


Vývěsní štít rybářské prodejničky U zlaté štiky mi též udělal radost.
Nutno dodat že dle starších fotek tam dlouho nevisí, 
díky za krásný detail pane majiteli :)


Co dodat ... Z dalšího obchůdku jsem už byla rovnou u vytržení - no není to nádhera ??? 
Věcičky, prostůrek, atmosféra ... 
Olomouc má prostě grády a já jsem tady ve svém živlu ♥


Doputovala jsem do starosvětské kavárny Mahler s báječným výhledem na náměstí ,
oko promine zelený kabátek rekonstrukce radnice.


Já se dál kochala a čekala na nečekané a pro mě vzácné setkání
 s jednou živelnou, ale velmi inspirativmí dámou  :)



A padla tma, čas letěl jako šílený 
a já v nekonečném toku vzájemného si povídání překvapivě zjistila, 
že jsme obě úplně stejné :))

Každá odjinud,  prošly jsme si jinou životní cestou,  ale ... jsou to holt věci mezi nebem a zemí.

Díky za setkání , drahá L :)





A borec na konec ? 
Já, bo jsem famfaronsky odjela vlakem se slabým šátkem do světa, 
ve světě byla zima,
já si pod vlivem událostí a s hlavou ještě v oblacích nechala ujet asi 5 vlaků
a odnesla to řádným zánětem dutin, chrchláním ještě týden a kus nato
 a díky viroze jsem měla téměř týdenní pracovní stopku.

Ale i tak, stálo to za to :)



Teď už víte co je líbezníkování ? 
Užívání si krás okolo, báječná to činnost, moje lázeň na duši ♥






2 komentáře:

  1. krása. já zase miluji Litomyšl. Tak je cítit umění všude

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To věřím Věruško, ač ji neznám :) Pro mě z ruky a vůbec - přemýšlím jestli jsem tam kdy vůbec byla :)
      Do Olomouce jsme jezdili s rodiči už od malička, Flóra byla událost roku, orloj též, pak bufet Centrum, železářství v Riegrovce ... Od nepaměti a vždycky krásná ♥

      Vymazat

Vítejte a díky za návštěvu, Bella