Práce volá, naštěstí během prázdnin byla možnost pozvolného návratu , čímž jsem se nepřipravila o poslední krásné a pohodové prázdniny a zároveň už si pomaloučku zvykám.
I tak je jako nejkrásnější část pracovního dne chvíle, kdy si jdu pro dcerku do školky či k babičce - o to víc si uvědomuju že práce je pořád jenom práce, ať je někdy pro radost anebo k vzteku :)
A abych byla kóča mezi těmi dospělými , dopřála jsem si dvoje nové botičky - bože já jsem ale marnivá ženská ! ...
... zašli jsme na chvíli do lesa a tak bude na polévku a hlavně na gulášek ...
... a pak už honem dítko dnes za asistence tatínka do hajan
a já využila chvíle klidu a obešla to naše malé království ...
... manželovy dílny, kde pro nás vyrábí kdeco ze dřeva ...
... a z kovu ...
... moje milé kytí ...
... a uvařila čajíky :)
Bohužel, ten žlučníkový je můj (nojo, to včera ty makrelky ) a musím říct,
že jsem nikdy hnusnější nepila.
Asi pude, to budu raději zdravá než tohle :D
Zítra se moc těším na milou návštěvu, kamarádku Wendulku z druhého konce republiky
a jasně že i s pletením ...
Klubíčka prostě spojují :)
2 komentáře:
Krásně botičky máš a manžel má krásnou dílnu, příště ji budu chtít vidět osobně 😉
To jsme nestihli.
I tak to bylo super Wendi :)
Okomentovat