Dražba pro mě napotřetí ...

... charitativní, a já si konečně můžu říct že jsem aspoň něco stihla v těchto časech, kdy mám pocit že nic nestíhám, nic nedělám a jsem líná jako blecha domácí :D

Sice pletu každou trochu volnou chvíli, ale starosti běžné denní rodinné i pracovní mají pořád navrch.
Asi i dlouho budou. Občas mě přepadá rouhavá touha po pár dnech absolutního volna, tož to já přece vím že to tak nechodí, tak se musím brzdit, ale stejně ;)
Bych pletla, háčkovala, malovala, válela se u telky ... a vaření a uklízení by mi bylo šumák.
Hezký sen :)

S blížícími se vánočními přípravami je tu další kolo dražby, ve které nás zhruba 90 tvůrkyň má možnost zvolit si rodinu, do které celková vydražená částka poputuje a komu pomůže.
Všechno tohle se točí kolem jedné velké komunity na netu a já jsem moc ráda že mám šanci na přímou adresnou pomoc, obdobných nedohledatelných podniků koluje okolo moře.

A tak už třetí kolo, je vždy jarní a podzimní, s chotěm, kterého jsem k tomu chytře přibrala, vyrábíme.
Poprvé to byl koš na prádlo, podruhé houpačka a nyní postýlka pro panenku.
Vždycky je to kombinace dřeva a látky, takže každý na tom máme svůj podíl a to mě na tom moc baví :)

Postýlka tedy hotová, dnes nafocená a 13.11. bude "naše" kolo začínat, hlavně ať se hodně vybere.
Další co mě na tom bere je ta energie, která ze všech zůčastněných prýští už od prvního kola a taky adrenalin, když přijdeme na řadu. Snad to budu stíhat sledovat, je to super i když taky obrovská zodpovědnost, když dražitelé přihazují a částky se zhusta šplhají nečekaně vysoko.

Od poprvé mám koupenou kočičkovou látku a od manžela vyrobený rám na koš, což je už rok zpět a nic, proto jsem tentokrát chytře vymyslela vyrobit nahotovo rovnou dva exempláře postýlky, takže i dnes dcera dostala tu svou, identickou.
Z šití houpačky má Valinka ve své postýlce stejné malé polštářky, modrý a růžový, co jinak se zbytky látek ?

Zakrývá ale panenky i s hlavou, prý proto aby je vlk neviděl ;)
Mmt si hraje na Červenou karkulku, já jsem babička a manžel je na tom podobně, je Jeníček z Perníkové chaloupky, no když se tak zamyslím tak mě vlk sežere, Jeníček je k sežrání ale Mařenka ho zachrání, no teď nevím kdo je na tom líp ...
Já asi ne :D

Abych se vrátila zpět, látky jsem koupila tolik, že zbylo i na kus povlečení pro Valinku do její nové velké postele, takže změřit, spočítat a vyrazit na dokup, dokud ji mají :)

Často vzpomínám na svůj dětský polštářek Křemýlka, moc jsem ho milovala a nevím ani kam zmizel, takže jsem ráda že i Valinka má mé výtvory ráda.
Musím říct že to není vždycky příjemné, pokud si ušiju nový polštářek, a já jsem moc polštářková, tak mi ho hned sebere, potvůrka jedna :D