hlavní strana

úterý 24. května 2016

Rákosníček ...


... to byl vždycky můj předobraz zvědavosti :)

    Už jako malé dítě jsem milovala tu postavičku , jak s natahovacím a otáčecím krkem kouká do všech stran a p.Bohdalová k tomu dí "Za mlhou hustou, že by se dala krájet ....byl zvědavý jako opička". Všechno si sice nevybavuju, ale ten konec stačí aby byl předobraz šňupálkovství, čečetkovství a zvídavosti dokonalý.
     A na tohle v těchto dnech obzvlášť myslím, když ta naše cácorka jede od rána do večera bez viditelné změny tempa a s občasnou mírnou únavou když "Jsem uvavená, nemůžu tapat, nejde to ",
pozn. překladatele : Jsem unavená, nemůžu chodit. To poslední přijde na řadu vždy, když  se něco nechce, neumí anebo začíná nabírat na protivu protivnou umrčenou. Většinou zabírá krteček s kamarády a odpočinek v křesle, MÉM kojícím křesle, na které mám nárok až večer, kdy dítě usne . Tam se po náročném a mým oddychováním pravidelně končícím uspávání ulebedím a užívám si ticha a klidu a nepotřeby být každý okamžik ve střehu. A pak se nechce jít spát a ráno se nechce vstávat, zkrátka takové soukromé perpetum mobile ;-)

              Ale jsou i dobré dny, věštící dny krásné a nejkrásnější, jako třeba zrovna dnes :)

     Moje dítě po necelých třech letech konečně zjistilo, že líp je s tatínkem venku u šroubování, vrtání, řezání, natírání a kdečeho dělání, než s maminkou doma u praní, vysávání, vaření a uklízení.
Jen ten tatínek už po druhém dni volá po dovolené, asi si neuvědomuje, že pak by mu tuhle radost dcera dopřávala non-stop a gratis, navíc bez možnosti útěku do práce :-D
     A já můžu JEDNOU TAKY poskládat prádlo bez momentálního nekonečného a pro nás dospělé mnohdy nepochopitelně umíněného PROČ ??? , a to ani nemusím malovat, háčkovat či plést, stačí i ta obyčejná nudná pracovní, teď lázeňsky tichá, domácnost.
     Obzvlášť teď často vzpomínám na to, jak manžel kolem roku dcery neustále dorážel "Kdy už začne mluvit ?" Moje odpověď "Nespěchej, jak začne tak už NIKDY nepřestane" ho tehdy neuspokojila. Dnes už jen vzpomíná... :)
    Ale popravdě, je to sice náročné a leckdy únavné, ale přesně tohle je to pravé a čisté rodičovství, se vším všudy od rána do rána, v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci.
                                   

                                               A neptejte se mě PROČ? Asi proto :)


Ale i tak je to holka šikovná, když se na ni jde pěkně s trpělivě (což není vždycky to posvícení a síla) pomůže kde může a je to parťák do nepohody.
Takto pomáhá s přípravou našeho místního turistického pochodu Putování za loštickým tvarůžkem
 a moc si to obě užíváme :-)




Nutno dodat že bylo potřeba odstranit cedulky z kila čajových sáčků - tj. 75ks v 8 krabicích,
 raději to nepočítám. Snad bude pochodníkům chutnat.

A že jsem holka kreativní, tak jsem si vymyslela, že ty cedulky by byly fajn na nějakou domácí tvorbu - lepení obrázků apod. - takže jsme v druhé fázi z nich ještě opatrně odtrhávaly šňůrky ;)

Ale fakt něco musíme polepit, přece jsme se nedřely zbytečně ... :D




Žádné komentáře:

Okomentovat

Vítejte a díky za návštěvu, Bella