Bouzov

minulou sobotu byl ve znamení rodinné turistiky.
     Počasí nás zpočátlu zlobilo ale my se nedaly a v celkovém počtu šesti žen a slečen jsme vyrazily za dobrodružstvím dálkového pochodu Bouzovská třicítka :-)

Na startu po deštíku ...

... cestou po Taliánce - Valinka se jako obvykle snaží vyhnout focení ...

      Pro nás všechny, ženy i děti, to byla pochodová premiéra, u nás tedy první taková akce po narození dcery. Tatínkové dostali volno a my vyrazili vstříc neznámému. A jak kdejaká máma potvrdí, pochod dospělých či ve většinovém dětském osazení je nesrovnatelný. Jít sami 8km to je pohodička i o chlebu a vodě a za dvě hoďky není o čem mluvit. Ale takto ?
     Asi 10 kilo piškotů, oplatků a sušenek, jablek, banánů, tyčinek, rohlíků, šťáviček, brusinek, ubrousků, plenek v papíru na prdelku i klasice na pusinku, lízátek na začátek trasy pro zmatení nepřítele a další sada  pro předcílové  oblbnutí téhož ... Kde je jídlo a pití pro nás, sluhy a potahy v jedné tedy dvou osobách ? Do dlaně by se vešlo. A to ještě Radka vytáhla termosku s horkým čajem. No to jsou ty matky od vícero (třech) dětí, prostě to dávají, no asi musí, jinak by to zřejmě nešlo. Já s jedním kouskem si dopřávám luxus nebýt vždy na 100pro připravená, jeden exemplář je zvládnutelný i bez maximálního zabezpečení  :D  Tedy pokud neškemrá, nekňourá a nemrčí ač rodič se může na hlavu postavit  :D

... kouzelná žabí studna ...

    I tak jsme trasu vedoucí lesy kolem nádherného pohádkového bouzovského hradu s mnoha přestávkami na pití, jídlo, čurání, focení, trhání kytiček, smrkání, zahazování a hledání kytiček, čištění olepeného lízátka, utírání upatlaných pusinek, nastupování do kočárku, vystupování z kočárku, utírání upatlaných ruček, vybalování dobrot, schovávání dobrot, zvládly na jedničku
a za krásné 4 hodinky.
Tatínci  na nás můžou být hrdí :-)

... a v cíli se sluníčkem  :)

Poslední kilometr šly holky ruku v ruce a byly jako stupínky,

 naše krásné maličké slečny -

 a momentky z těchto chvil jsou prostě nádherné ... :)

Valinka, Anička, Baruška ...

     Po pochutnání si na makrelkách (ty já prostě miluju ) a rakvičkách se šlehačkou bylo na programu dětské hřiště, kde byla alespoň chvilka na klidový režim nás matek a já v tu chvíli zalitovala, že sebou nemám háčkování ;)  Pauza se týkala spíše jen mě, kamarádka měla na starost nejmladší Terezku a tak se kojilo, přebalovalo, lechtalo, žvatlalo a dělaly se blbiny, a já si říkám, kde mám to maličké sladké miminko ? Kde? Támhle !
     Právě na mě volá, že klídek skončil a potřebuje mou pomoc na přelízačce :)

             
                         Byl to krásný den a všechny se těšíme, až si to zase brzy zopáknem  :)